PERUN HLUBOKÁ
Divoká voda | |||||||||||||||
|
3. - 5. července S Perunem na Vltavě.
V tomto roce jsem se poprvé podívala na vodu. A myslím, že to byla jedna z nejzáživnějších dovolených, jakou jsme kdy zažili! Vše to začalo naším pozdním příjezdem. Spletli jsme se o hodinu a půl. To se naší rodině prostě stává. Ale myslím, že jsme udělali pěkný první dojem, každý si nás všiml! A vydali jsme se na cestu! Zhruba po dvou hodinách jsme dojeli do cíle. Tím pro nás byl kemp U Fíka. A tak jsme začali stavět stany – náš taťka se do toho pustil s takovou vervou, že všude kde mohl, tak nám radil, ale my přece nepotřebujeme plánky! Celé to tam žilo, večer se hrálo na kytaru, zpívalo se – zkrátka zábava. Za celou naší rodinku můžu říct, že nás doslova nadchla rodinná pohoda, která v Perunu panuje! Tohle jsme fakt nečekali! Každý se smál, vtipkoval, bavil se s ostatními. Kluci nás vzali pod svá křídla – vše nám ukázali, bavili jsme se, hráli jsme hry a karty. Všichni si tykali a každý se hned zlobil, když jsem mu omylem, opakuji bylo to opravdu omylem, vykala. V pondělí jsme jeli autobusem do Vyššího Brodu, kde jsme se nalodili a vyrazili jsme. Nejdříve jsme ségra a já jeli každá s někým zkušeným, poté jsme se sesedli spolu. Mám z nás radost! První den, poprvé na vodě a ani jsme se necvakli! Chvílemi jsme ani nemuseli pádlovat, voda nás sama unášela po proudu. Zvládli jsme 3 jezy a za pondělí jsme najeli asi 20 kilometrů. Druhý den jsme pokračovali z našeho kempu, kde jsme den předtím nechali lodě a vyrazili jsme směr Český Krumlov. Cesta byla dlouhá zhruba 12 kilometrů a my si udělali zastávku na pořádný oběd u Vikinga. Nemůžeme si stěžovat, jenom jsme si pochutnávali! Trochu nás vyděsil druhý a zároveň poslední jez v tento den a to byl jez u Papouščí skály. Myslím si, že zrovna v této chvíli se hodí věta: Jezů se člověk nemá bát, ale má mít respekt. Bylo to napínavé, ale myslím že sjet tento jez stalo za to! Pár desítek metrů poté jsme se vylodili a pokračovali na procházku městem. Úterý ale bohužel nebylo šťastným dnem pro každého. V Českém Krumlově jsme potkali dvě rodiny s dětmi, které se cvakli na jezu kvůli vodnímu válci, který se tam vytvořil. Když jsme s nimi mluvili, varovali nás ať nejezdíme. Ještě ten den rozhlašovali hasiči v kempech, že sjíždění vody v dalších dnech se nedoporučuje – z důvodu nebezpečí. Moc tomu nepřidalo, když bylo vyhlášeno pátrání po vodákovi. Proto se nakonec rozhodlo, že kvůli bezpečnosti se už ve sjíždění Vltavy další den pokračovat nebude. Ve středu náš vodácký zážitek v červenci končil. Ráno jsme se nasnídali, začali jsme poklízet a balit stany. Po cestě jsme zastavili na oběd, tím jsme se docela zdrželi. Měli úplně přeplněno! Docházelo jim jídlo, takže jsme ani nemuseli vybírat J Do Krucemburku jsme dorazili až před pátou hodinou. Cesta sama o sobě trvala kolem tří hodin. Ale utekla rychle! Užívali jsme, usnuli jsme, hráli společně hry… Ono naštve když pořád prohráváte! Moc doufám, že další rok pojedeme znovu. Že znovu si sedneme, popovídáme, zasmějeme se, sjedeme Vltavu a znovu si to užijeme! Děkuju za jeden z nejlepších zážitků :) Tereza Holcmanová
Vodácká sezona 2021
Vodácká sezona 2020 2. - 5. července. VLTAVA 2020 Článek o letošní Vltavě začnu krátkým ohlédnutím do minulosti. Poprvé jsem splouval řeku Vltavu v roce 2014, krátkým jednodenním 24 kilometrovým úsekem od kempu Vltava do Zlaté koruny. Od roku 2015 splouváme pravidelně řeku s klubem Perun Hluboká a dalšími vodáckými nadšenci. V roce 2017 už nás bylo tolik, že jsme se začali dopravovat autobusem. Jezdíme pravidelně úsek z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny, téměř 50 km. V roce 2016 jsme plavbu protáhli o jeden den a úsek sjeli až do Boršova, celkem tedy 70 km.
Je čtvrtek 2. 7. 2020 11:40 hodin. Autobus přijíždí na krucemburské náměstí, které se začíná plnit nedočkavými vodáky. Jelikož byly tradiční vodácké sjezdy při otevírání řek zrušeny, Vltava je naší první vodou v tomto roce. Celkem nás jede 55 natěšených vodáku, z toho 36 dospělých, 19 dětí a dvě rodiny ze Slovenska. Jsem rád, že voda láká i mladé začínající vodáky. Cesta ubíhala rychle, ale neobešla se bez drobných komplikací a ztrátou jednoho spacáku, kterou způsobil otevřený kufr autobusu. Nebylo kam spěchat, jelikož v kempu dle předpovědi ustával déšť. O to delší čas jsme strávili na zastávce v Českých Budějovicích, kde si každý mohl dokoupit to, co nestihl před odjezdem. Přijíždíme do kempu U Fíka v Nahořanech, stavíme stany a posezení, které jsme si vezli s sebou. Honzek má na starosti sudové pivo a káru dřeva. Tento proviant se bohužel nachází na druhém břehu řeky přes místní panelový brod. Problém přebrodit řeku za zvýšeného stavu vody se stal složitějším než loni. Místní kamarád Pavel Z. nám pomáhá převést proviant přes nejbližší most a my tak můžeme narazit sud plzeňského ležáku a začít grilovat krkovičku a kuřecí plátky. Stmívá se, Eliška s Pavlínkou nám u táboráku za svitu měsíce hrají na kytaru a ukulele.
Je pátek ráno, snídáme, následuje odjezd autobusem do Vyššího Brodu, kde si půjčujeme lodě. Stav vody v korytě řeky byl příjemně nadlepšen a držel se na krásném stavu 22 m3/s. Za tohoto stavu mizí pod hladinou kameny a řeka se tak stává paradoxně jednodušší. I na jezech tento stav neznamenal problém, jelikož se ve šlajsnách netvořila taková vlna, která by mohla lehko převracet méně zkušené vodáky. Přesto se některé posádky pro větší jistotu rozhodly změnit plastovou kánoi za raft, a nebo za nafukovací kánoi Baraka. První splutí se všem podařilo na výbornou, cvakli se pouze dva naši mladíci v klidném proudu řeky. Při splutí jsme se vždy jistili a zkušenější vodáci hlídali ty začínající. Občas padaly rady k mladším jak na vodě, tak na břehu. Tento rok Pavla K. napadla myšlenka obměnit jídelníček masovou směsí s topinkami. Přál nám i stav vody a my tak měli dost času v klidu připravit masovou směs v kempu. Masová směs sklidila úspěch a všem chutnala. Sobotní ráno máme lodě v táboře, a proto byla možnost si přispat. Někteří využijí této situace a vyrazí na vodu dříve z důvodu možnosti delší prohlídky Českého Krumlova. Čekají nás dva jezy. Jez u barevné skály není sjízdný kvůli zvýšené hladině vody, a proto musíme lodě přenést. Vody teče pořád dost, i když ráno snížili stav na 11 m3/s, ale stále máme před nízkou vodou náskok. Před Krumlovem uschováme lodě a vyrážíme do města. Na Krumlov je tu neobvykle málo turistů, a proto si jeho kouzelné uličky můžeme pořádně vychutnat. Krumlovské jezy nás všechny opět baví svojí obtížností a pohledem na nedobrovolné plaváčky. V šest hodin nás autobus vyzvedává a jedeme zpět do tábora, kde opět grilujeme a užíváme večerní pohodu u kytary. Některým se nechce vracet domů, a tak si užívají posledního večera až do ranních hodin.
V neděli dopoledne nasedáme před prvním krumlovským jezem a snažíme se celou posádku jistit, teče 11 m3/s. Tento den přibylo i mezi námi pár nedobrovolných plaváčků. Pod jezy vyléváme lodě a jedeme vstříc dalšímu jezu tentokrát druhý U Liry. Zde je válec, který zalévá všechny lodě a opět si bere svoji daň, některé posádky již krysí podruhé a opět jistíme, vyléváme lodě. Další jezy už jsou jednodušší a trápí pouze jednu posádku. Gumové lodě projely vše bez ztráty kytičky. Čeká nás poslední zastávka u Mariny a jez před Zlatou Korunou, kde vracíme lodě. Jdeme zpět k poslednímu jezu, kde na nás čeká autobus. Lučíme se zde s řekou a bratry ze Slovenska, nasedáme do autobusu. Po krátké zastávce na trase již téměř všichni spí. Dovolená na vodě je dřina, někteří jsou od sluníčka spálení, některé tlačí pozadí a téměř všechny trápí nedostatek spánku. Tak taková je Vltava s PERUNEM. Děkuji všem, kteří přidali ruku k dílu, za podporu a pohodovou atmosféru. Lukáš Dohnal
Ahoj vodáci, přiblížila se nám nová vodácká sezóna s vidinou více vody než tomu bylo v roce minulém a proto jsem si pro vás připravil plán na sjíždění divoké vody v roce 2019. Bohužel jsme omezeni půjčováním lodí, ale pokud by tekla voda na Stvořidlech a podařilo se nám zajistit lodě, tak vyrazíme i tam. Letos bych rád pokořil Otavu, Jizeru nebo Ohři. Pokud budete mít zájem, tak vás prosím o včasnou rezervaci, abych mohl zajistit dostatečný počet vodáckého vybavení. Děkuji Bořek.
Kalendář vodáckých akcí pro rok 2019 sobota 30.03. 2019 – odemykání Doubravy 10 km (pouštění VD Pařížov 9m3/s) sobota 6.4. 2019 – odemykání Chrudimky 10 km (pouštění VD Seč 9m3/s) pátek - neděle 3.- 5. 5. 2019 – Divoká Orlice 28 km (pouštění VD Pastviny 12m3/s). Najížděli bychom v pátek večer a odjížděli v neděli dopoledne. Ubytování pod stanem v kempu WESTERN Vochtánka pod hradem Potštejn. pátek – neděle 31. 5. – 2. 6. Salza Rakousko neděle 9.6. 2019, neděle 23.6. 2019 – splutí Jihlavy 15km (pouštění VD Mohelno 9m3/s) úterý – pátek 2. – 5. 7. 2019 Vltava autobusem pátek – neděle 23. – 25. 8. 2019 Lipno závody raftů WW-V Pouštění přehrady Lipno neděle 1.9. 2019, neděle 22.9. 2019 – splutí Jihlavy 15km (pouštění VD Mohelno 9m3/s) sobota 26.10. 2019 – zamykání doubravy 10 km (pouštění VD Seč 9m3/s)
Tabulka klasifikace obtížnosti
Zájem mi hlaste min. 10 dní před termínem. Pokud budete potřebovat neopren a neoprenové boty, tak potřebuji znát vaše číslo bot, váhu, výšku a pohlaví J, u dětí i věk. Zájemci se hlásí včas u Bořka! 2019
Divoká Orlice 4. 5. 2019 Vzhledem k úřednické byrokracii našeho státu bylo zrušeno odemykání Doubravy a splutí Chrudimky, o to více jsme byli natěšeni na první letošní sjezd, kterým byl již 48. ročník po Divoké Orlici, kdy nadlepšení stavu zajišťuje přehrada Pastviny. Po 4 letech se opět vracím na tuto řeku. Letos se mi přihlásilo spoustu zájemců (17 dospělých a 3 děti). Mile mě překvapilo, že všichni nahlášení se rozhodli akce zúčastnit, i když byl výhled na počasí velice špatný. Vodák na rozdíl od solárního jezdce jezdí na vodu za každého počasí, i kdyby trakaře padaly. Ti nejodvážnější včetně tří dětí stanovali na Divoké Orlici od pátku až do neděle.
V pátek v 18:00 h jsme dorazili do kempu Vochtánka, kde jsme postavili stany a jeden veliký párty stan. Grilovali jsme a chodili na točené pivo do srubu, kde byl výběr ze tří druhů piv. Nám nejvíce chutnala Holba čepovaná do skla. Páteční noc byla velice chladná, teploty se dostaly lehce pod bod mrazu. Děti ve spacích pytlích s kulichy na hlavách zakukleny tak, že nebyly vůbec vidět.
Je sobotní ráno, vstáváme do chladného polojasného dne. Auta se nám podařilo svést do 10:15 h. Lodě jsme si letos půjčili od vodácké cestovky DRONTE, jelikož se mi s cestovkou CVOK nepodařilo vyjednat splutí až do našeho kempu ve Vochtánce pod hradem Potštejn, což bylo 28 km. Byli bychom ochuzeni o nejkrásnější úsek této řeky, takzvaný Litický oblouk. Byl totiž bez vody vlivem neodstavení vodní elektrárny v Liticích. Je škoda, že vlastník elektrárny nepustí do dvoukilometrového úseku více vody. DRONTE nás do tohoto úseku pustil, ale bez pojištění v případě poškození lodě. Na vodu nasedáme v 10:45 h. Po chvilce nás zastavuje dvoumetrový jez a hukot kolmo padající vody. Radím přenést lodě přes tento jez, ale marně. Z devíti lodí se jich rozhodne šest sjíždět. Posledně jsem jez nepokořil, ale letos s taťkou na našem Riu v pohodě. Jedna posádka to štěstí neměla, ale bez úrazu se z válce vymotala. Po krátkém zdržení pokračujeme dál a já jsem opět mile překvapen vcelku příznivým počasím. Příjemně překvapeni by byli jistě i solární jezdci. Plavba vesele ubíhala, celkem jsme sjeli 7 jezů a nikdo nelituje toho, že na Divokou Orlici vyrazil. Na řece se koná od 12:00 h vodácký závod, a tak nesmíme závodníkům překážet, jedeme svižně bez větších zastávek. Po 22. km míjíme místo, kde můžeme lodě vrátit, ale jedeme dál vstříc Litickému oblouku. Jez u elektrárny v Liticích sjíždíme, dvě lodě dokonce bokem za údivu přihlížejících. Následuje kličkovaná mezi kameny, doslova slalom a hledání nejlepší cesty mezi balvany. Teď se začínáme dostávat do provozní teploty a nastává čtení řeky háčkem za hlasité komunikace s kormidelníkem: ,,kámen vlevo, vpravo, kontra, přitahuj, jedem pozadu, tak na mě k…a neřvi“ a tak podobně. Všichni to prokličkovali bez cvaknutí a po vrácení vody od elektrárny do koryta řeky následuje krásný divoký úsek, který v nás opět zanechává pěkné vzpomínky. Během plavby nám totiž někteří nevodáci ukradli dvě pádla. Bohužel zjišťuji, že nelze nechávat vybavení v lodi bez dozoru. V případě přistižení není na škodu dotyčným přerazit obě ruce pádlem. Na konci plavby nás vítá krásný pohled na hrad Potštejn a za nedlouho na pravém břehu kemp Vochtánka. V 16:15 vracíme lodě a začíná pršet. Loučíme se se čtyřmi posádkami, které se rozhodly dorazit jen na sobotní splutí. V párty stanu grilujeme klobásy a poté si jdeme poslechnout do srubu country skupinu Ponny Expres. Ve 23:00 h přestává pršet a my jdeme spát.
V neděli ráno snídáme, balíme stany a vyrážíme k domovu se zastávkou na obědě. Zapůjčené neopreny vracíme ve Slatiňanech. Všem děkuji za dobrou pohodovou atmosféru. Především chválím děti, které i přes nepřízeň počasí již plánují, že s námi vyrazí znovu. Tak ahóóój příště. Lukáš Dohnal (BOŘEK)
1. - 4. 7. Vltava 2018 I přesto, že jsme letos vyjeli mimo svátky, podařilo se nám naplnit celý autobus. 1. července ve 12:00 jsme vyjeli z náměstí v Krucemburku. Během prvních pěti minut už kolovala první lahvinka a výborné vodácké koláčky.
Cesta byla veselá, ani jsme se nenadáli a byli jsme v Nahořanech, našli si místečko pro naši vesničku, kterou jsme stavěli pod přísným plánování a hurá na masíčko a soudek Kozlíka, kterého statní chlapci dotáhli od známého vlastníka sousedního kempu poctivě přes silný proud Vltavy. Příjemným překvapením bylo, že jsme tam byli skoro sami. Vezli jsme i jednu paní oslavenkyni, kterou jsme překvapili super dobrým dortem s dračí lodí z marcipánu. Takže sladká tečka na konci dne. Druhý den jsme si půjčili lodě ve Vyššáku a plni očekávání jdeme na vodu. Počasí nádherné, sluníčko pálí, tak co si více přát? Další příjemné překvapení bylo i vysoký průtok řeky, který náročnost na jezech zvyšoval. O vodácích ani památky, fronty jsme si dělali sami. No 48 lidí už nějakou tu frontu udělá. Bojovým úkolem dne bylo dovést kusy dřeva, co nám cvrnknou do nosu na táborový oheň. Hromada to byla veliká. Večer pak u plápolajícího ohníčku a zvuku kytary Elišky Strašilové jsme opět poseděli a užívali skvělé pohody. Následující ráno bylo opět mrazivé a prověřilo kvalitu spacáků naší výpravy. Opět plavba za nadlepšeného stavu vody 12 m3/s, což je jednou tolik, než minimální stav, který musí Lipno pouštět. Následovala procházka Krumlovem a návrat autobusem do našeho kempu. Následujícího dne balíme stany a vyrážíme ke splutí posledního úseku do Zlaté Koruny. Za tohoto stavu vody jsou Krumlovské jezy velice zábavné. Koupají se skoro všichni, ne kecám, jen pár vodníků. Ve Zlaté Koruně vracíme lodě a příjemně unaveni vyrážíme směrem k domovu. Spinká skoro celý autobus, zřejmě to byla náročná dovolená, ale myslím si, že krásná. Jediné co bych chtěl vzkázat ostatním vodákům, kteří dají na zprávy z medií, že je Vltava vodáckou dálnicí, tak konstatuji, že to není pravda, pouze záleží, kdy se na Vltavu vyrazí.
Lukáš a Monika Dohnalovi
18. - 20. 5. Salza 2018
Jelikož jsem si rakouzskou Salzu oblíbil a po předchozích dvou splutí ujistil, že nebezpečná místa znám, rozhodl jsem jí pokořit znovu bez vodácké cestovky. A jelikož nikdo kromě mě nemáme vlastní nafukovací lodě, tak jsem musel lodě zapůjčit u výrobce lodí Rio v Litomyšli. Abychom byli lépe chráněni, tak jsem požádal Frantu Picka na kajaku, aby nám pomohl s jištěním v krizových situacích. Na Salzu s námi nakonec vyrazil i se synem na kajaku což mě potěšilo.
Cesta na Salzu probíhala v poklidu, já jedu s károu. Společnost mi dělají Pavel s Ivetkou a moje žena. Franta jel v závěsu se synem, Pavlem a Eliškou. Jelikož bylo deštivo, tak nás občas po cestě zkropil déšť. Dešťové počasí trvalo i při příjezdu na místo a tak jsme rychle rozbalili hlavní párty stan, stany, pivní sety, chlazení a sud Rataje. Nesmím zapomenout na můj gril na dřevěné uhlí, který mě vždy doprovází. Možná jsme Frantovi trošku zkazili syna, jelikož byl zvyklí na tvrdý vodácký režim. Točené chlazené pivo do skla ho doslova vyvedlo z míry a ty steaky na grilu, to už byla jen krásná tečka večera. Nezapomenu na slova, když do telefonu říkal mamince, že bude už vždycky jezdit na vodu jen s těma týpkama. V sobotu ráno vstáváme a chystáme se na vodu. Nálada v táboře je opravdu boží, počasí nám přeje, stav vody je sice nižší než minulý rok, ale i tak jsme na vodu neskutečně natěšeni. Všechno probíhalo jako loni a předloni, o tom už se nebudu rozepisovat, ale s tím rozdílem, že jsme byli na vodě sami. Romantika jako blázen, voda krásně čirá a studená. Nikdo nemá žádný problém, ani slalomová trať ve Wildalpenu nikomu nedělá potíže. Pavel si opět zkouší kanioning, ale tentokrát i přes můj zákaz po hlavě. Pavel Konfršt a já zkoušíme házet Pavlovi házečku a oba jsme marní, já přehodil a on nedohodil. No nic Pavel musel doplavat ke břehu vlastními silami.
Večer jako každý jiný, dokonce jsme v kempu objevili kamarády Vaška a Matěje (Indiána) z cestovky CVOK. I když jsme je pozvali na točené pivo a steaky, tak si s námi dali jedno pivo a odešli. Frantu napadl zajímavý program na následující nedělní den a to procházka k jedenácti vodopádům na řece, která se vlévá do Salzy. A jak jsme se dohodnuli, tak jsme také udělali, v neděli ráno vyrážíme na vodopády. Když dorazíme k infocentru, tak nám bylo sděleno, že procházka k 11-ti vodopádům trvá min 2 hodiny. I tak jsme se rozhodli cestu do skal absolvovat. Vyrážíme přes Salzu po lanovém mostě a následně do skal, pomocí vysutých lávek a žebříků zdoláváme těžký terén. Příroda zde vytváří nádherné scenérie, míjíme jeden vodopád za druhým a čím blíže jsme vrcholu, tak je to krásnější. U předposledního vodopádu máme žízeň, která nás donutí pít vodu přímo z řeky, chuť vody nás příjemně překvapila. Všichni doufáme, že nás to neprožene. Po dosažení posledního vodopádu se vydáváme zpět ve svižném tempu. Celou trasu tam a zpět, jsme zvládli v čase jedné hodiny. Vyrážíme na řeku příjemně unaveni. Řeku opět zvládáme naprosto bez chyb. Pouze Pavel s Eliškou se cvakli v ďáblově tlamě, jak se úseku říká. I přes počáteční protesty Elišky ďáblovu tlamu na podruhé pokořili. Také nás čekal obvyklý seskok ze skály, který jsem letos nezvládl, mladý Franta vystřihl dokonce salto. Po příjezdu do kempu si zkoušíme kajaky a uznáváme, že není moc jednoduché se na té kačeně udržet.
Odjíždíme navečer a domů se vracíme ve 24:00. Ale musíme ještě odvézt kajaky Frantům do Hlinska a proto se vracím s Móňou až v jednu hodinu ráno. Následujícího dne suším a čistím půjčené lodě, které musím vrátit do Litomyšle. A jak to tak vypadá, se Salzy se stává tradiční jarní záležitost. Lukáš Dohnal
5. - 8. července.
V letošním roce mě mile překvapil zájem peruňáckých vodáků. Mezi zájemci nechyběli ani ti co absolvovali splutí již podruhé. I když jsem se snažil obměnit plán plavby, tak mě nic lepšího nenapadlo. A jak přibývalo zájemců, tak se ve mně zrodil nápad zamluvit si vlastní autobus, který by nás při plavbě doprovázel. Od myšlenek jsem přešel k činům a ve středu po obědě na nás čeká luxusní autobus v Krucemburku na náměstí. Řidič se nestačil divit, co všechno si bereme na vodu. Jelikož jsme zhýčkaní, tak nesmí chybět lavičky, stoly, dva grily, maso, dvě pivní chlazení a tři sudy hlineckého Rataje. Cesta do kempu v Nahořanech byla veselá, pivo a domácí slivovice tekly proudem. Jen ty čůrací pauzy řidiči nesvědčily. Do kempu jsme dorazili okolo páté hodiny, organizovaně stavíme stanovou vesnici s centrálním posezením. Po zavedení elektřiny narážíme sud a grilujeme maso. Dělba práce funguje naprosto přirozeně. Večerní program nám zpestřuje Eliška Strašilová hrou na kytaru a zpěvem. Nic nám nechybí a ani nepřebývá.
Ve čtvrtek ráno vstávají všichni ukázněně a sraz v 8:00 u našeho autobusu jsem nestihl pouze já s rodinou, jelikož jsem takovou ukázněnost nečekal. Ve Vyššáku půjčujeme lodě a výbavu a zahajujeme plavbu do našeho tábora. Letos jedu s Lukáškem na Vydře a proto se moc těším. První jez jedeme jako první, nabíráme vodu, přirážíme k pravému břehu a Lukášek kýbluje. Následuje Johan s Matějem a také nabrali. Někteří takové štěstí nemají a jdou ke dnu. Chytáme a vyléváme zatopené lodě. Další jez nás čeká před Rožmberkem, kde je instalována dřevěná šupna. Jedna naše posádka po předchozí nedobrovolné koupeli raději přenáší, ale i tato strategie nebyla vhodná a po nasednutí jsou opět dnem vzhůru. Morálka této posádky klesla na nulu, ostatní je vesele povzbuzují k další plavbě, zatím to odnesla pouze potlučená kolena. V Rožmberku kotvíme vlevo za mostem, dáváme si pauzu na oběd. Někteří si vyšlápli po obědě na hrad Rožmberk. Další rožmberský jez už sjíždějí všichni na pohodičku. Po cestě se naše vodácká parta postupně roztrhala. Někteří se zastavují na pivko, jiní se zchlazují koupelí na krásných místech řeky Vltavy. Opět se všichni scházíme v naší osadě. Grilujeme, někteří se koupou v řece. Večer nám opět zpříjemňuje Eliška hrou na kytaru a dnes i u táborového ohně, dřevo jako vždy shromáždil Pavel Strašil při plavbě. O večerní překvapení se postaral Jirka Přiklopil se svým ohňostrojem a asistentkou Pájou Strašilovou.
V pátek vstáváme opět brzo ráno a po snídani vyrážíme do žáru Českého Krumlova. Tato plavba je poměrně krátká a proto je spojena s vycházkou po městě. Při cestě na nás čekají pouze dva jezy jeden u papíren a druhý pod papouščí skálou, kde se koupe pouze jedna naše posádka. Naše lodě necháváme v úschovně ve Vltavanu do druhého dne. Náš autobus nás zde nakládá a převáží do města k nábřeží. Procházíme podél řeky Krumlovem, kocháme se a obědváme. Po šesté hodině nás autobus nakládá a míříme zpět do tábora. Večerní program je obdobný, jako předchozího večera, až na to, že nám došlo pivo. Na základě této skutečnosti byl svolán krizový tým pod vedením Honzy Strašila, který dokázal sehnat sud Kozla za nákupní cenu, avšak cesta to byla náročná.
V sobotu ráno balíme tábor a sjíždíme do Vltavanu k uloženým lodím. Dnes nás čeká dlouhá plavba a cesta domů. I tento den byl velmi povedený, všichni dorazili do Zlaté Koruny v čas a příjemně naladěni. Někteří by rádi pokračovali i další den. Nu což musíme domů. V autobuse to opět žije, čůracích pauz však ubylo. Večer jsme zakončili v letním kině Krucemburk na české komedii Špunti na vodě. Některé scénky kopírovali naše zážitky a v některých se možná i někteří našli. Na závěr článku děkuji všem za dobrou a pohodovou atmosféru. Lukáš Dohnal
Salza 2017 Salza je velmi krásná řeka a proto jsme se rozhodli ji pokořit znovu. Letos jsme jeli jedním, ale zato větším autem s károu. Nálada byla už od začátku veselá. Cesta plynula rychle, o čemž svědčí i fakt, že první čůrací přestávka byla po 222 km. Všichni jsme se těšili s rozdílem, že někteří nevěděli, do čeho jdou. Příjezd do kempu byl v 19:40, postavili jsme stany, pivní set a velký párty stan, který nás chránil před vrtkavým alpským počasím. Já griloval steaky, Sokolík točil májového ležáka a Sokol s Kapitánem rozléval slivovici, rum a Jagera. Ještě jsme nevyrazili na vodu a už byla cítit pohoda. I sousední vodáci k nám přišli se slivovicí na pokec. A jelikož byly na zahraniční řece poprvé, tak jsme se ve vypravování o krizových situacích doslova vyžívali. O jedenácté začíná pršet a někteří uléhají ke spánku.
V sobotu ráno vstáváme a chystáme se na vodu. I letos s námi jede jako hlavní guid Vašek a nový Maty (indián). Vyjíždíme poměrně vysoko proti proudu o 5 km výše než loni. Vody teklo o 10 cm více než loni, neskutečně se těším. Naše skupina je pouze na kánoích a s jedním kajakem. Dostáváme instrukce a něco ve smyslu nespoléhejte na záchranu a snažte se zachránit sami. Ptám se Vaška: ,,Máš nůž?“ ,,Ano“ odpovídá. ,,Máš smůlu my nemáme Bobana“. Pro nezasvěcené se jednalo o krizovou situaci z minulého roku na Salze. Sedáme do lodí a odrážíme od břehu. Během plavby slyším od nováčků: ,,Paráda, super, úžasný, dokonalý‘‘. První obtížnější úsek na nás číhá ve slalomové trati ve Wildalpenu a za tohoto stavu vody je to síla. Úsek projíždíme bez problémů až na Jardu se Sokolem, kteří zaplavali. Úsek dostal jméno Bobanova soutěska z minulého roku a asi příhodně. Pavel Stršil se odhodlal a zdolal část úseku stylem kanoning, což jsem obdivoval, jelikož se mi dobrovolně do té ledové vody nechtělo. Pár plaváčků na úseku ještě bylo, ale nikdo z našich řad. Po příjezdu do kempu opět grilujeme, narážíme Rataje a prožíváme zážitky znovu. Opět vynikající pohodová atmosféra, kterou doplňují kamarádi ze CVOKu. Matěj, Vašek a Zdeněk. O krásné večerní zážitky nebyla opět nouze, zřejmě dobrej oddíl.
V neděli ráno vyrážíme opět na vodu s vědomím, že nás čeká náročnější úsek, takzvaná soutěska s obtížností WW III+. Bohužel nám začíná slabě pršet a záběry z našich sportovních kamer jsou nic moc. Náročnou vodu zvládáme naprosto na pohodu. Ke konci plavby se nechám s Pavlem vyhecovat a skáčeme ze skály do Salzy Pavel dokonce 2x. Doplouváme do kempu a Pavel ukazuje nováčkovi Šakalovi, jak vypadá WW V a následné převržení lodě s nedobrovolnou plavbou. Teď už jen zbývá vynést lodě proti kopci, zabalit stany a hurá k domovu. Ve Slavonicích si dáváme večeři a unaveni se vracíme domů. Takže zase příště!
22. 4. Labe 2017. Pro závody raftů pouští labská přehrada vodu jednou za dva roky a to je ten den ,,D‘‘, na který čekám a vím, že nezmary aprílového počasí mě nemohou zastavit. Na tuto vodu vybírám pouze blázny a vodácké nadšence, kterým počasí ani koupání ve studené vodě nevadí.
Letos jsme měli šest nafukovacích kánoí a jeden kajak. Labe jsme sjížděli v úseku z Podhůří do Hostinného v délce 12 km a 22 m3/s v náročnosti WWIII. Množstvím vody a spádem řeky je podobná Salze, s výjimkou, že jsou zde vysoké jezy. Počasí v podhůří nám přálo, bylo polojasno, ale zima. Auta jsme svezli a čekáme, než dorazí přívalová vlna z přehrady. Dočkaly jsme se, voda začíná s hukotem přepadat přes korunu jezu. Těm co to dosud neviděli, tuhne krev v žilách. Před nástupem do lodi si dáváme v místním bufetu Krákoru (Krakonoš 12°) a domácí uzenou klobásu.
Na vodu vyrážím s Mončou jako první se slovy: ,,Ne, že se vykoupete hned na začátku, to mi nedělejte‘‘. Bohužel je od začátku řeka divoká a trestá každou chybu. Po dvoustých metrech, jedna z našich lodí dnem vzhůru a první jarní koupání v silném proudu je tady. První a druhý čtyřmetrový jez raději přenášíme. 200 m pod druhým jezem se nacházejí tři šikmé prahy s nebezpečným válcem. Dávám instrukce, jelikož jsme se zde před dvěma lety s Mončou cvaknuli. Letos nás napodobil Jarda s Bobem. Třetí čtyřmetrový jez sjíždí Pavel a Martin Strašilovi, následují je Martin Strašil a Pavel Konfršt. Další jezy už sjíždějí téměř všichni a přibývá i nedobrovolných plaváčků. Zbývají ještě dva kilometry, přibývá únava a zmocňuje se nás chlad, bylo cca 6°C. Pod posledním jezem zakončujeme plavbu při levém břehu, zvedá se vítr a začal poletovat sníh. Balíme lodě a převážíme zpět do Podhůří. Krásný sportovní zážitek zakončujeme v Nové Pace v penzionu Mája u dobré večeře.
1. 4. Odemykání Doubravy 2017 Naše první jarní splouvání se konalo opět na řece Doubravě, při jejím odemykání. Již ráno nás vítá slunečné počasí, které nás provázelo celým sobotním dnem.
Za účasti 23 vodáků jsme se vydali brázdit peřejnaté vody Doubravky. O krásné zážitky a komické situace nebyla opět nouze. I zkušeného vodáka dokáže peřejnatý úsek Doubravky zaskočit. Z našich řad si doubravský vodník vybral posádky, které se ještě nekoupali, ze zkušených matadorů dělal Robinsony a trosečníky. Jelikož byla podzimní Doubrava zrušena, tak se vodník Doubravák doslova vyřádil, převracel rafty a lámal lodě. Naše výbava obsahuje i vodotěsné sportovní kamery a tak byly některé komické momenty zachyceny.
2. 10. 2016. Hamerský potok. Hamerský potok o víkendu otevřel stavidla ratmírovského rybníka a i když jsem to letos po sobotním závodu dračích lodí ve Znojmě neplánoval, tak mě Honzova iniciativa zlomila a rozhodl jsem se splutí zorganizovat. V šestičlenném složení byl nováčkem pouze Pavel. My ostatní jsme měli Hamerák načtený a věděli jsme, čeho se máme vyvarovat a kde na nás číhají nebezpečí. Letos jsem na Hamerák vyrážel s větším klidem a jistotou, jediné čeho jsem se obával, byla čtvrtá hamerská kaskáda, kde běžně zasahuje záchranná služba a vodáci odjíždějí z krvácivými šrámy a možná i zlomeninami. Tento úsek je pro neznalé velmi nebezpečný a minulý rok jsme ho nemohli zdolat ani my, i když jsme se o to pokoušeli.
Plavba na Hameráku začíná v tůňce pod hrází v obtížnosti WW III. První jízda nebyla podle mých představ. Nájezd do první kaskády jen tak tak, druhá kaskáda dokonce pozadu, až ta třetí se povedla. Příjezd k dosud nezdolané čtverce ve mně budil respekt, zde bylo vidět spoustu nebezpečných karambolů. Honza s Pavlem se však rozhodnou úsek sjet jako první, také se jim to jako prvním podařilo. Jarda s Martinem takové štěstí neměli, ale překlopili se naštěstí za tím méně nebezpečným místem. Monika a já jedeme poslední, věděl jsem, jak máme najet a co by mohlo následovat, ale i tak jsem měl strach. Jízda se nakonec povedla a po roce jsme konečně pokořili Hamerský potok. Martin a Jarda si museli počkat až na další jízdu, kdy čtverku zvládli excelentně.
Celkem jsme sjeli dvoukilometrový úsek třikrát. Další sjezdy už byly ve větší jistotě a větším klidu. Jízdy jsme si užívali. S každým sjezdem však ubývaly síly a to dost znatelně. Čtvrtou jízdu bychom sice stihli, ale riziko by bylo vlivem únavy až příliš vysoké a proto jsme čtvrtou jízdu nejeli. Pozdním obědem jsme zakončili úspěšné pokoření Hameráku.
17.9. 2016. Podzimní Chrudimka pod Sečí a 18.9. 2016 splutí Jihlavy.
Tento víkend se pouštělo v republice spoustu přehrad a my se rozhodli splout právě tyto naše oblíbené řeky. V 11:00 otevřela sečská přehrada stavidla a my v počtu 35 vodáků vyrazili na podzimní splutí. Počasí přálo, voda byla teplá a nálada skvělá. Desetikilometrový úsek od přehrady do Mezisvětí v obtížnosti WW I jsme zvládly v pohodě. Vodácký bůh Čochtan poslal pod vodu pouze jednu naší posádku což bylo ještě v normě.
Naše malá část vodáků se rozhodla vyrazit na řeku Jihlavu pod Mohelno ještě týž den. Příjezd byl sice v podvečer, ale grilovačka u řeky bez civilizace neměla chybu. V neděli ráno se otevřela stavidla vodního díla Mohelno a stav vody se zlepšil od 9 hodin na 12m3/s. Řeka Jihlava je jednoduchá v náročnosti ZW až WW I a proto vhodná pro začínající vodáky. A ani dnes na Jihlavce nováčci nechyběli. I zde si však Čochtan vybral jednu posádku, kterou po špatném nájezdu na kámen otočil nemilosrdně dnem vzhůru. Celý úsek 18-ti kilometrů jsme jeli na pohodu. I rozbořený Hrubšický jez nedělal nikomu problémy, Jirka ho sjel dokonce na singl.
Atmosféra byla opět skvělá a splutí jsme si užili. Vodácký víkend jsme zakončili v restauraci v Bíteši pozdním obědem.
Závěrem bych chtěl všem poděkovat za organizační podporu, trpělivost a obětavost, jelikož bez toho nelze takto hromadné plavby organizovat. Bořek.
Vltava. 1.7. – 5.7. 2016 Je páteční odpoledne a perunští vodáci vyrážejí na splutí Vltavy z Vyššího Brodu do Boršova což je 70km. Celkem se akce účastnilo 35 vodáků. V pátek večer přijíždíme do Nahořan (kemp u Fíka). Po výstavbě stanů do kruhu připravujeme plynový gril a sud hlinecké jedenáctky. Přehrada Lipno pouštěla do Vltavy 22 m3/s což je 17 m3/s nad jejich minimem. Doufáme, že stav průtoku vydrží.
V sobotu ráno odjíždíme v 9:10 vodáckým autobusem do Vyššího Brodu, kde zapůjčujeme lodě a vybavení. Dvě skupinky mění kánoe za rafty v obavě častého koupání na jezech. Bohužel se tak připravují o bezpečný adrenalin. Na vodu se dostáváme po jedenácté hodině. Po dvoustých metrech jdou Martin a Venca pod vodu, tím připravili ostatní o prvenství. První jez nás čekal po kilometru plavby od startu. Jedu s rodinou jako první s tím, že natočím zábavná videa, jelikož se nejedná o jednoduchý jez. Spousty vodáků se zde koupe, ale naše skupina sjíždí bez problémů, což mě příjemně překvapilo. Plujeme přes Rožmberk a zastavujeme na oběd. 3 km před kempem topí Monča mobil ve Vltavě. Pokus o vylovení se nám v silném proudu a hloubce nedaří. Do kempu připlouváme večer, kde grilujeme a zapíjíme hořkou ztrátu. V noci skrápí naše stany silný déšť. V neděli ráno budíček, balíme stany a svážíme je auty do Českého Krumlova. Stavíme stanovou osadu, tak aby se mezi naše stany nikdo cizí nevešel a spěcháme na vodácký autobus, který nás veze k lodím do Nahořan. Dnešní plavba je podstatně kratší, tak abychom stihli procházku Krumlovem. Hned za posledním jezem dnešní plavby, což je pod papouščí skálou, byl náš kemp Vltavan. Bohužel jsem se neudržel v čele plavby a jedna nedočkavá posádka zapomněla zastavit. Loď se tak projela kilometr na kolečku jednoho místního důchodce zpět do Vltavanu. Opět jsme grilovali a pili sudového Rataje. Následovala romantická procházka Českým Krumlovem. Zde jsou vidět čtyři jezy a na nich cvakající se vodáky, což některé z nás možná vyděsilo. V noci opět slabě pršelo.
V pondělí svoz aut a stanů tentokrát do Zlaté Koruny. Plavba byla tento den delší, ale o zábavu nebyla nouze. Proplutí přes krumlovské jezy nezvládli dvě naše lodě, z toho jedna dvakrát. Zastavujeme v pivovaru Eggenberg, kde zklamala obsluha, jídlo i cena. Nespěcháme, protože sleduji stav vody na vodočtech přes internet a čekám zvednutí průtoku, jelikož Lipno od rána otevřelo kohouty. Bohužel jsem na to naše vodáky dostatečně neupozornil a po příchodu k řece nás čekalo nepříjemné překvapení, zvedla se hladina a chyběly tři naše neukotvené lodě. Průšvih jak Brno, odplavaly. Na štěstí jsou většinou vodáci slušní a když zjistili, že naše lodě plavou, tak je vytáhli na břeh. Byla to fakt úleva. Kučerovic rodina vyměnila raft za dvě Vydry (kánoe) a rozhodli se plavbu si pořádně užít. Jez na pískárně si Vítek s Eliškou sjeli dvakrát. Jirka a Tomáš Popelkovic také vysedli z raftu a tento jez na vydře úspěšně pokořili. Večer v kempu proběhlo pasování malých vodáků poplácáním mokrým pádlem přes zadnici a bylo zapito dětským šampáněm. Šírise jsme pasovali také. Pavel Strašil během plavby posbíral s dětmi dříví na večerní táborák, u kterého jsme si všichni zazpívali. Náladu lehce pokazili dva podnapilí magiči, kterým jsme přestěhovali stan, abychom mohli strávit večer pospolu. Pod výhružkou, že poplavou i se stanem do Boršova se situace uklidnila, dali si svoje magi s tonikem a šli spát.
V úterý ráno balíme stany a vyrážíme do Boršova. Tento úsek mě velmi mile překvapil. Moje vodácká mapa nelhala, byla to samá peřej a za tohoto zvýšeného průtoku paráda. Vodáků i kempů na trase ubylo, řeka byla jenom naše. Na kormidlo jsem pustil Vojtu a potom i Monču. V 14:00 jsme dorazili do Boršova, kde jsme vrátili lodě a čekali do půl páté na vodácký autobus, který nás dopravil k autům do Zlaté Koruny. Dále následovala cesta k domovu. Na závěr bych chtěl pochválit vodáckou agenturu Ingetours, která nám zapůjčila lodě a ve všem vyhověla. Také děkuji všem našim účastníkům za organizační podporu a dobrou náladu. Lukáš Dohnal
Na závěr citace z Pavlova deníku: Pája a Ivet Konfrštovi: AHOJ VODÁCI! Jsem moc pyšný, že se naše parta neustále rozrůstá. Možná i díky tomu jsme mohli provést jeden z mnoha vodáckých zkoušek a to kolik opilých vodáků unese jedna střízlivá vydra č. 63. Výsledek J 8 promile. Hanka a Jarda: Nazdar vodáci, byla jsem unesena Vltavou. Je to nádherné a kdo se vody nebojí, všem doporučuji. Jezy byly úžasné a hlavně ty KRUMLOVSKÉ. Jsem ráda, že jsem se nechala ukecat. Nikča a Tomík: ,,Ahoj“ Z minulého roku jsme v očekávání, že se na jezech hezky vykoupeme, zvláště na těch krumlovských. Ale šli jsme do sebe a společně jsme zdolali všechny jezy, tudíž je naše skóre nulové! Jinak za mě: KORMIDELNÍK je SUPER. Už se těšíme na další české řeky s bezva VODÁCKOU PARTOU.
20. - 22. 5. Peruni pokořili Rakouskou Salzu. Řeka Salza je nejoblíbenější rakouská řeka s krásnou soutěskou v dolní části. Horní část pod Gusswerkem má pěkné okolí s menší obtížností WW l. Od Wildalpenu začíná nejhezčí část řeky a v kaňonu i s náročnější vodou WW ll - lll+. Na řece jsme strávili dva víkendové dny za vodního stavu 174 cm ve Wildalpenu. (minimum pro splutí 150 cm, hranice sjízdnosti 250 cm).
Pátek:Je pátek 20. května 14:20 a ve složení Jarda, Pavel, Boban – Bořek, Monča, Honzek vyrážíme z Vysočiny. Z Pavlova deníku: Je půl třetí, vyjíždí dvě auta, řídí: Jarda a Lukáš, směr: Polná, Jihlava, Telč, Slavonice. Jsme u Přibyslavi a auto nějak netáhne. Ještě nejsme v Jihlavě, ale v Dobroníně velitelský vůz záhadně zbloudil a vrací se zpět k domovu, zřejmě selhala navigace. Jsme kousek za Telčí a zase na polňačce. Jarda začíná mít strach zda-li vzal dostatek nafty. Máme zřejmě dobrý čas, neboť po 15 km jsme opět v Telči. V 16:36 projíždíme Slavonicemi do Rakous. Dál pokračujeme přes Waidhofen, Zwettl, Ybbs an der Donaw, Scheibbs a konečně do kempu v Palfau. Z Pavlova deníku: Ve 20:00 příjezd do Palfau. Po krátké diplomacii Bořka s recepčním jsme byli překvapení Jeníkovým výmluvným úsměvem – zapomněl kolíky a tyčky od stanu. Jarda = pohled vraha. Po zavěšení stanu mezi stromy nálada neklesá. Narazili jsme sud, pivo teče. Sousední stan z Brňákama se raději stěhuje dál. Proč? Mimo jiné jsme si přivezli gril a stůl s židlemi. Jelikož není v kempu elektrika, tak pípu, pumpičku, rádio a světlo na baterku. Za večera stmelujeme kolektiv: grilujeme krkovičku a kuřecí prsíčka. S chlazením piva nebyl problém teplota v alpách klesla pod 10 °C.
Sobota:V sobotu ráno nás vítá jasná obloha a mi plni očekávání snídáme Bobánkovi vynikající klobásky na grilu. Pavel a já se jedeme koupat. Řeka je cca 100 výškových metrů pod táborem zařízlá mezi skalami. Já lezu do vody až po dlouhém přemlouvání. Na vodu jedeme s cestovní kanceláří CVOK, jako jedni z mála na nafukovacích kánoích RIO, které jsou vybaveny vylévacími otvory na zádi lodi a stavěny na vodu do obtížnosti WW 3 (ostatní na dvou raftech pro 11 osob a několik třímístných raftíků). Čekáme na hromadný odjezd v 10:30. Z Pavlova deníku: Bořek poskakuje jak kohout, už chce do vody. V 11:10 vyjíždíme na start. Bořek nakládá Pražáka a vykládá ho při cestě ve Wildalpenu. Nu což, vodáci si pomáhaj. Po průjezdu Wildalpenem se nám ukazují krásná zasněžená panorámata rakouských Alp (asi proto ta voda není jenom mokrá). Vysedáme někde pod Guswerkem u dřevěné lávky. Já a Jarda jedeme do cíle naší plavby, zpět na start nás veze autobus CVOKu na stojáka.
Do kánoí nasedáme v 13:00. Začátek úseku začíná jednoduše v obtížnosti WW l. Naší posádce nechybí nadšení. Pro jistotu jsem vzal půlčák rumu, který dávám na příděl. Tento úsek nás má připravit a rozpádlovat na těžší partie spodního úseku. Čím více se dostáváme níže po proudu, tak peřeje přibývají a obtížnost stoupá. Zastavujeme až ve Wildalbenu, kde se nachází slalomová trať zakončená výživným válcem. Zde se dle instruktorů dělí zrno od plev. Terén si jdeme raději prohlédnou ze břehu, plánujeme taktiku splutí a dostává se nám instruktáž záchrany pomocí házečky. Bohužel netušíme, jak moc byl tento nácvik potřebný. První splouvají kánoe jištěny dvěma kajaky (Honzek jim říká kačeny) a Vencou od CVOKu s házečkou. Monča a já průjezd v pohodě. Jarda a Pavel také bez ztrát. Boban a Honzek….. Z Pavlova deníku: Jéňa + Bobánek se v posledním válci cvakli. Záchrana házečkou: Jéňa zachytil a držíc v jedné ruce házečku a v druhé ruce statečně loď s pádlem, nic netušíc zasekl Bobana jak sumce za špagát z přídě lodi, který se Bobanovi navlékl přes hlavu. Síla proudu nedovolila špagát povolit a tak byl Boban lehce přiškrcen a na břehu následně odříznut od lodi. Výborný zážitek s dobrým koncem. Dále byl úsek do obtížnosti WW II. V 16:00 jsme dopluli k soutoku Lassingbau, kde jsme se posilnili. Od soutoku se řeka zařezává do skal a mění se na WW III . Z Pavlova deníku: Nemá chybu. Po slalomové trati nás nemůže nic zaskočit. Do cíle sobotní plavby dorážíme v 17:30. Balíme lodě a vracíme se do základního tábora v Palfau, kde jsme pogrilovali a probrali zážitky z krásného slunečného dne stráveného na vodě. Z Pavlova deníku: 19:45 Bořek v klidném stavu uspokojení.
Neděle:Z Pavlova deníku: 8:00 Snídaně opět grilované plátky a-la Bořek. Vedle u sousedu se nechali zahanbit míchanými vajíčky. Odjezd v 9:15, nalodění v 10:15 o něco výše než jsme včera dokončili. Hned na začátku plavby nás čekal svižný a technický úsek, který jsme měli ze soboty načtený. Avšak… Z Pavlova deníku: Jéňa + Boban zvedají skóre na 3x. Trasa plavby ubíhá ve svižném a zábavném tempu. Před námi se skaly přibližují a dostáváme se do úseku zvaném soutěska, zde se dá sjíždět i za minimálních stavů, jelikož se koryto řeky zužuje a dno prohlubuje. Náš stav vody byl ideální pro bezpečné a zároveň výživné splutí. Pokud dojde ke zvržení lodě na začátku soutěsky, tak je zaručena nedobrovolná plavba půlkilometrovým kaňonem v super ledové vodě. Závěr soutěsky je zakončen šikmým prahem s velkým válcem. K mému obdivu projeli všechny naše lodě. Zvládáme již WW III+ a blížíme se k místu vylodění jímž byl náš tábor v Palfau. Výlet zakončil Pavel posledním koupáním v Salze a mi ostatní pivkem v táboře. Zpět řídí Pavel a Monča. Ve Slavonicích si dáváme večeři a v 21:00 přijíždíme domů. Z Pavlova deníku: Zjištění: Tyčky ke stanu jsou zbytečná zátěž v autě, auto pak jede o 10 km/h víc. Chyběl rum. Boban se rád koupe, po ránu ale ne, až s překvapením na lodi.
Pavel Strašil a Lukáš Dohnal
Odemykání Doubravy 2. 4. 2016 Tak jako každý rok, tak i letos proběhlo již 25. odemykání řeky Doubravy. Přehrada Pařížov otevřela svá stavidla v 10 hodin a průtok řeky stoupl na 10 m3/s. Tento den je svátkem pro širokou vodáckou veřejnost. I letos zde byli stovky vodáků. Někteří byly v nafukovacích lodích a raftech kompletně vybaveny v neoprenu, vodácké bundě, vestě a helmě, někteří v laminátových loďkách jen v kraťasech a proužkovaném tričku. Tak jako vždy panovala mezi vodáky dobrá nálada. I já se této akce rád účastním a jsem rád, že zájem o vodu mezi Peruňáky stoupá. Letos na Doubravu vyrazilo 12 vodáků a 5 vodaček z toho tři odvážná Peruňátka.
Ti, kteří sjížděli Doubravu poprvé, čekal nelehký úkol. Doubrava je známá především obávanou a zároveň vyhlášenou peřejí Martin, která prověří a mnohdy i potrápí nejen začínající vodáky. Zde se každoročně převracejí rafty a lámou plastové nebo laminátové kánoe a ani letos tomu nebylo jinak. Peřej jsem s Mončou a Vojtou sjel jako první, abych mohl lovit případné peruňácké čochtany. I když se během plavby cvakli tři naše lodě, peřej Martin zvládli všichni na výbornou. Pořídil jsem zde krásná videa, kde jsem zachytil výrazy vyděšených háčků jednotlivých posádek. Jsem rád, že jsme přihlížejícím čumilům radost neudělali a peřej pokořili.
Na další plavbě nás ještě čekaly dva jezy a v Ronově ve skautské klubovně zase rožněné selátko. Cením odvahy nových vodáků, kteří bez větších zkušeností zdolali řeku Doubravu s obtížností WW II. Doufám, že je řeka očarovala tak jako mě a budou se na ni rádi vracet. Ahóóóóój Bořek
Ahóóój vodáci, pro nedočkavé posílám jarní termíny pouštění řek, které bych chtěl splout včetně rakouské řeky Salzy. Kdo má zájem ať se mi nahlásí min. týden před termínem. Lukáš.
26.3. 2016 Chrudimka pod Sečí (Seč – Mezisvětí, 10km WW I) pouštění přehrady. Nutný neopren
27.3. 2016 Peřej Stvořidla (Smrčná – kemp Stvořidla, 2,5 km několikrát) záleží na průtoku. Optimum 20 m3/s WW III
2.4. a 3.4. 2016 Odemykání Doubravy (Pařížov – Ronov, 11 km WW II) pouštění přehrady. Nutný neopren
9. nebo 14. 4. Peřej Stvořidla (Smrčná – kemp Stvořidla, 2,5 km několikrát) záleží na průtoku. Optimum 20 m3/s WW III
7. – 8. 5. 2016 Divoká Orlice (Nekoř – Vochtánka, 28km WW II) pouštění přehrady Pastviny
2. – 5. 7. 2016 Vltava (Vyšší Brod – Boršov, 70 km ZWC – WW I) úsek lze zkrátit dle dohody
Jarní splutí Jihlavy pod Mohelnem, nejsou známy termíny. Budu také sledovat termín pouštění přehrady Labská, o pouštění není rozhodnuto. Náročnost WW III Pro odvážné: umělý kanál Trnávka pod Želivkou a podzimní Hamerák, nejsou známy termíny.
Pokud bude zájem a domluvíme se na termínu, tak víkend v Rakousku na raftech s cestovkou CVOK, řeka Salza s obtížností WW II – III+, Cena zájezdu 3 390 Kč včetně dopravy. Termíny: 20.5. - 22.5.2016 22.7. - 24.7.2016 12.8. - 14.8.2016 23.9. - 25.9.2016
4. 10. Hamerák. Hamerský potok se pouští jednou do roka, letos to byla sobota a neděle 3. a 4. 10. 2015. V sobotu se zde konal český pohár vodáků. Volné splutí se konalo odpoledne nebo v neděli od rána. Na akci jsme vyrazili v neděli. Od 9:00 do 14:00 byly otevřeny stavidla Ratmírovského rybníku, který zajišťoval průtok 8 m3/s. Tento potok je velmi oblíbený a to nejen pro tuzemské vodáky, ale i pro zahraniční. Část úseku je totiž velmi náročná, jedná se o tzv. hamerskou čtverku. Čtyři stupně, které se nacházejí ve dvou-kilometrovém úseku hráz - Dvoreček, Jsou velmi strmé s obtížností WWIII. Spád řeky v této části dosahuje neuvěřitelných 20‰ (Stvořidla WWIII mají 10,4 ‰, Doubrava od Pařížova 0,6‰). Hamerský potok je vhodný pouze pro zkušené posádky, kde hraje velkou roli souhra, velmi dobrá znalost ovládání lodě, taktika jízdy, znalost sebezáchrany, záchrany jiných, fyzická zdatnost a v neposlední řadě i psychická odolnost.
Na potok vyrážíme natěšeni o půl desáté. Nalodění probíhá hned pod výpustí rybníka, kde čeká první překážka v podobě úzké šlajsny, do které není jednoduché najet a nejen mi, ale i jiné posádky mají s nájezdem problémy. V tu chvíli si říkám: co tady vůbec děláme a jak to asi vše dopadne. Do šlajsny se trefujeme až na druhý pokus a od té chvíle začíná peklo, neuvěřitelný ťukec mezi balvany, voda neustále zalévá naší loď a výpust, která nestíhá vodu vylévat. Uvědomuju si, že každá chyba znamená boj o život. Tady už neplatí, že loď řídí kormidelník, ale je to souhra neboli koncert háčka a kormidelníka. Po první kaskádě přirážíme loď k posádce Martina a Tomáše, kde čekáme na Honzu a Honzka. Po krátkém odpočinku následuje další kaskáda, která je těžší, než ta předchozí, nejen že je strmá, ale zároveň do levé zatáčky. Opět následuje ťukec mezi balvany, nastupuje nervozita a sevřené pozadí. Další stupeň jsme zvládli na výbornou a opět zastavujeme a čekáme, než voda odteče z lodi. Následuje třetí stupeň, který je poměrně jednoduchý. Připlouváme k obávané čtverce, která je velmi obtížná. Zde bylo spoustu úrazů, krve a dokonce zde zasahovala i záchranka. Můj háček semnou odmítá tuto část sjet. Martin mi nabízí spolupráci, že to prý dáme. Jeho první pokus o splutí byl neúspěšný a bolestivý. V záplavu adrenalinu ztratil i poslední pud sebezáchovy a nasedl ke mně do Ria. No a druhý pokus dopadl stejně, jako první, s tím rozdílem, že protržený neopren a krvavé šrámy jsem měl i já. Po chvilce doplouváme do Dvorečku, kde je to mazec. Přijíždí autobus s vlečkou a vodáci do něj doslova rvou kánoe a kajaky. Nastává naprosto nevídaný, ale dobře organizovaný chaos. Do prvního autobusu jsme se nevešli a jedeme hned až tím druhým. Chystáme se na druhé splutí a nastává změna, místo Honzka se chystá na místo zadáka můj taťka. Přijel se podívat s mamkou, Lukáškem a Vojtíškem na čumendu. Do ruky dostal pádlo, vestu, helmu (ostatní vybavení měl pro jistotu s sebou) a jeď. Tuto plavbu jsme protáhli až do Jindřiše. Stupeň č. 4 jsme raději přenesli. Tato plavba už byla v režii větší jistoty a menšího sevření. Poslední plavbu jsme dali pouze do Dvorečku, kde jsme stihli akorát poslední autobus. Byl to těžký a náročný den. Z Hameráku si odnášíme spoustu užitečných zkušeností a krásných zážitků, někteří z nás také odřeniny, podlitiny a jedno šití. Helma, která slouží k ochraně hlavy málem Tomášovi amputovala malíček.
Vodákům Ahóóóóóóój.
27. 9. Podzimní Jihlava. Letošní léto bylo ve znamení sucha, a proto se Jihlava na podzim pouštěla pouze jednou. Na toto nedělní splutí se vydalo opět spoustu našich vodáků, někteří i přes to, že se v sobotu účastnili znojemského burčákfestu a závodu dračích lodí.
Příjezd k řece začínal optimisticky, na břehu žádní vodáci a půjčovna lodí CVOK jela na tuto akci pouze kvůli nám. Počasí bylo z počátku pochmurné, ale nakonec se i vyjasnilo. Někteří sjeli tuto řeku již několikrát, někteří vůbec a jeden člen byl úplný nováček. Vše probíhalo, tak jak má, voda tekla, jezy se sjížděly, rum chutnal. Nejtěžší úsek (cca 1km před cílem) nás opět prověřil. Nepřipravená loď se v levotočivé zatáčce dostala do problému. V tomto místě je úzký silný proud a hluboké koryto. Došlo k převržení lodi se zkušeným kormidelníkem a háčkem nováčkem. Následně probíhala hromadná záchrana. Nováček Jirka alias Kopřiva se stal čerstvým vodákem, kterého příště určitě nic nerozhodí.
Pro některé vodáky to bylo zakončení vodácké sezóny a já doufám, že příští rok bude také tak krásný, jako ten letošní. Vodákům Ahóóóóóóój.
Zamykání Chrudimky 19.9. 2015 se konal druhý ročník zamykání Chrudimky pod přehradou Seč. Tento úsek jsem sjížděl s rodinou poprvé na jaře při jejím odemykání a už tenkrát mě tento úsek očaroval.
Nadlepšení vodního stavu zajišťuje dvakrát do roka VD Seč o průtoku 9,0 m3/s. Délka splavného úseku je 10 km s obtížností WW I.
Naše posádka čítala 17 dospělých a 6 dětských vodáků. Chrudimka pod Sečí je mezi vodáky oblíbená, a proto přijíždíme mezi prvními, což se ukázalo jako velmi výhodné. Máme tak čas si vše připravit a přivítat do našich řad i pár nováčků. Koryto řeky je zarostlé, úzké a klikaté. Řeka teče svižně a není tak čas na kochání se krajinou. Po tříkilometrovém úseku najíždíme na vyrovnávací nádrž Seč II, kde doplňujeme tekutiny a čekáme na ostatní opozdilé vodáky. Pod vyrovnávací nádrží nasedáme a plujeme dál. Řeka však i nadále svižně teče. Na trase jsou tři krásné sjízdné jezy, které nedělají nikomu problém. Ti co čekali, že se řeka s najetými kilometry zklidní, mýlily se. Řeka si vybrala i z našich řad svou daň a trestala každou chybu převržením lodě s nedobrovolným koupáním. Počasí nám vyšlo a tak s dobrou náladou doplouváme do cíle, kterým byl most v Mezisvětí před Křižanovskou přehradou, kde je dále plavba zakázána. Vltava 2015 V pátek 3.6. jsme vyrazili na dvoudenní plavbu po Vltavě v počtu 20ti vodáků na sedmi plastových kánoích nazývaných vydra a dvou nafukovacích. V pátek večer jsme dorazili do Rožumberku, kde jsme našli nocleh až na druhý pokus v kempu „U Nojdy“. Bylo už pozdě večer a tak výstavba stanové osady probíhala za tmy. Jelikož býváme na takové akce připraveni, vytáhli jsme z auta padesátilitrový sud, chlazení a v dobré náladě popíjeli a plánovali jak splujeme Vltavu, tedy alespoň její malou část.
V sobotu ráno vstáváme nadšeni už v šest hodin ráno, balíme mokré stany, někteří snídají a řidiči převážejí auta. Tomášova oktávka zůstává v cíli, což byla Zlatá Koruna. Transportér zůstává v polovině trasy v Českém Krumlově kemp „Nové Spolí“. Abychom předešli návalu přijíždějících vodáků, tak zde zakládáme tábor a stavíme ostatním členům stany s tím, že to bude naše tajemství a překvapení. S mojí oktávkou přijíždíme zpět do Rožumberku, kde už ostatní netrpělivě čekají s půjčenými kánoemi. Okolo desáté hodiny vyplouváme z Rožumberku (308. říční kilometr). Stav vody zajišťuje vodní nádrž Lipno, která v tu dobu pouštěla 10 m3/s. Nás čekalo do stanového tábora před Krumlovem 22,5km a s tímto vodním průtokem to nebyl žádný problém. Trasa ubíhala svižně za stálého doplňování tekutin pívo, rum a tak pořád dokola. Na trase byly pouze dva jezy, které nikoho nerozhodili. První obětí Vltavy se stal Tomáš s Nikčou. Nezdařilý pokus o zastavení v kempu s občerstvením si vysloužil aplaus místních štamgastů. V tomto dni to však nebyli jediní, kteří šli pod vodu, Bobánkovi a Honzkovi se to povedlo v ten den ještě dvakrát. Do kempu dojíždíme okolo páté hodiny, vyndáváme bečku, chlazení a gril s masem. Po krásně stráveném dni někteří vyrážejí do víru večerního Krumlova. Venca, Martin ml. a já hlídáme tábor. Hlídáme dlouho a tak si pro zkrácení času jdeme zapádlovat s Vencou na večerní Vltavě, střídáme se na kormidle a já jdu na háčka, po krátkém přemlouvání Venci sjíždíme jez, ztrácíme kontrolu nad lodí a jdeme ke dnu, s těží vyléváme loď a přenášíme. Naštěstí to odnesl jen Vencův mobil.
V neděli ráno po šesté hodině balíme stany, snídáme a dopíjíme pivo. Průjezdem přes Krumlov nás čekají 4 jezy a proto vyrážíme co nejdříve. Hned první jez resp. sjezd šlajsnou dělá velké problémy plastové vydře, které nemají protivlnový štít a nabírají tak spostu vody. Tento průjezd nezvládli dvě lodě. Pod dalším jezem se tvořila velká zpětná vlna, se kterou měla každá vydra velký problém, zde se potopili čtyři vydry. Plaváčků přibývalo a my museli chytat pádla, vesty, pantofle atd. Pomáháme vylévat lodě a doplňujeme tekutiny. Další jezy nám už nepůsobí tolik problémů a my pokračujeme dál po proudu do Zlaté Koruny (268 ř.km), zde vracíme vypůjčené lodě, svážíme auta a vyrážíme domů.
Děkuji všem účastníkům za skvělou pohodovou atmosféru a doufám, že si to příště zopakujeme a možná i o den prodloužíme. Bořek
Splutí Jihlavy 30.5., 7.6., 20.6.
Každoročně se pouští přehrada Mohelno na řece Jihlavě, 3x na jaře a 3x na podzim. Řeka protéká úzkým a skalnatým korytem s obtížností WW I a ZW.
Obtížnost řeky není náročná, a proto se na ní vydalo i pár nových Peruňáckých vodáků. Začátek řeky je svižněji proudící a od poloviny 18-ti kilometrového úseku se tok řeky uklidňuje a tato část nemůže nikoho rozhodit, snad jen náročnější rozbořený Hrubšický jez, na kterém se vykoupe několik vodáků.
Abychom nepředehnali vodu, tak se zastavujeme ve dvou kempech na pivko a klobásu. Plavbu vždy končíme v Ivančicích. Už se těšíme na podzimní plavby. Vodákům Ahóóój.
Divoká Orlice Další výprava Peruňáckých vodáků vyrazila 2.5. na Divokou Orlici. Tentokrát na celý víkend. Nadlepšení vodního stavu na 12 m3/s zajišťuje každoročně přehrada Pastviny.
20 km z Nekoře do Litic bylo pro začátečníky, zde většina vodáků končila. My jsme však pokračovali dál přes vyhlášený Litický oblouk, který je nejkrásnějším, ale zároveň nejobtížnějším úsekem této krásné řeky. Plavbu jsme zakončili po 28 km ve westernovém kempu Vochtánka, kde následoval příjemný večer v doprovodu country skupiny Ponny Expres.
Labe 25.4. se malá část Peruňáckých vodáků vydala do Vrchlabí, kde se pouští jednou za dva roky labská přehrada. I když jsme věděli, že náročnost úseku z Vrchlabí do Hostinného je při stavu 22 m3/s WWIII těžká a zároveň nebezpečná, rozhodli jsme se akce zúčastnit.
Počasí nám vyšlo a celý 13-ti kilometrový úsek nám nabídnul parádní svezení v úžasné peřejnaté vodě a vysoké bouřící jezy. Cvaknutí v šikmém bubnu a uplavání lodi včetně pádla nám ukázalo, jak umí být řeka zákeřná.
Odemykání Doubravy O velikonoční sobotě 4. 4. 2015 proběhl 24. ročník splutí řeky Doubravy. Náš zapálený vodák Lukáš zajistil lodě i vybavení a vytáhl několik dalších nadšenců do peřejí této řeky, která nám tu pramení za kopcem poblíž Jezevčího hnízda.
Jelikož se přehrada pouští pouze dvakrát do roka, akce se zúčastňuje pravidelně několik stovek příznivců divoké vody. Start byl pod hrází vodní nádrže Pařížov, která zajistila navýšení průtoku na 9 m3/s. Na trase pod Mladoticemi se nachází vyhledávaná peřej svatý Martin, který obtížnost řeky z WW I zvedá na krásných WW II. Tento úsek je pro začínající vodáky vodní maturitou a díky obtížnosti láká spousty diváků.
I když se všichni Peruňáci stihli před Martinem ve vodě s teplotou 2 °C vykoupat, radost přihlížejícím divákům neudělali a Martina zvládli na výbornou. Celou trasu, která byla dlouhá 10,5 km všichni v pořádku zakončili v Ronově, kde čekalo pivko a rožněné selátko. Vodákům Ahóóój. |
